Jdi na obsah Jdi na menu
 


květen 2016 - cvičení záchranné čety - Bechyně Rainbow III

22. 11. 2016

Naše jednotka byla rozdělena na tři části: 1.ZD a 2.ZD - doplněné příslušníky olomoucké záchranné roty a 3.ZD složené pouze z naší záchranné čety AZ. Na zásahy nás vysílalo operační středisko zřízené v budově záchranné roty 151.žpr., které řídili studenti bakalářského studijního oboru Plánování a řízení krizových situací z kladenské fakulty ČVUT. Ti vysílali záchranné jednotky podle podkladů, ve kterých bylo uvedeno předurčení jednotlivých družstev, disponovaná technika a výzbroj. Autor tohoto článku byl zařazen v 3.ZD, sestávající z 6 členů + přiděleného řidiče 151.žpr. s vozidlem T815 6x6 VVN.

Úterý 24. 5.
INCIDENT Č 5 "NÁDRŽ"
První výjezd na zásah nám byl vyhlášen ve tři čtvrtě na tři. Našemu družstvu pro tento den velel por. K.., který po příjezdu na místo zjistil situaci a vydal pokyny. Jednalo se o osobu se zraněním v podzemní nádrži na vodu. Dva členové vyrazili na průzkum, ostatní si mezitím připravili potřebný materiál. Po průzkumu objektu jsme sešli po schodišti do budovy. Schodiště se točilo dolů, následně zase nahoru. Tam byla terasa, z níž vedl průlez v podobě roury o průměru cca 1 m do nádrže. V nádrži byla osoba se zlomenou levou nohou. rtn. J. a voj. D. prolezli ke zraněnému. Ten byl v bezvědomí, takže museli pravidelně kontrolovat životní funkce. Pomocí improvizovaných dlah, které pohotově vytvořil čet.F. jsme zafixovali zraněnou končetinu. Po přesunutí zraněného na nosítka následovala fyzicky i technicky náročná činnost - prostrčení nosítek skrz průlez nádrže, za kterým navíc překáželo množství armatur. Pár kapek potu po nás zůstalo i při vynášení nosítek po velmi úzkém a strmém schodišti. Necelou půlhodinu po vyhlášení zásahu jsme se již vesele mohli vyfotit s prvním zachráněným figurantem.

INCIDENT Č 6 "ZŘÍCENÍ SCHODIŠTĚ"
Po návratu na "barák"(budovu, kde jsme přespávali a přes den vyčkávali povolání do akce) si někteří ani nestihli odložit (mokrá trika na radiátory, svá těla na lůžko, atp.) a už nám to zase pískli. Do mašiny a odjezd! U našeho druhého zásahu - na letištní věži - jsme spolupracovali s 1.ZD, jehož členové pracovali v horní části budovy. Náš úkol byl dostat ven zraněného z přízemí u zříceného schodiště. Přístup do budovy byl pouze skrz okno, což nás po rozehřátí svalů na před pár minutami skončeném předchozím zásahu nijak netrápilo. Zraněný byl za dvacet minut venku předán zdravotnické službě AČR k dalšímu ošetření.

INCIDENT Č 8 "PÁD LETADLA" (vrtulníku)
Na závěr dne velení připravilo incident většího rozsahu - pád vrtulníků s větším počtem (cca 15) zraněných. Toto cvičení vyžadovalo součinnost několika jednotek. Jako první na místě bylo hasičské záchranné družstvo, které bojovalo s požárem torza vrtulníku. My jsme přijeli jako první jednotka záchranné čety a začali jsme prohledávat okolí, po kterém byli doslova rozeseti zranění (tak, jak by vypadávali nebo vyskakovali z hořícího a padajícího vrtulníku). Prvního jsme objevili na traverze ve výšce. Nebyl na tom tak zle a navíc to byla práce spíše pro lezce. Des. S. s ním zůstal, aby jeho polohu předal další dorazivší jednotce. Ostatní pokračovali v prohledávání. Řada z těch, jež jsme našli, visela na stromech. Tito měli (prozatím) smůlu, museli si počkat na ostatní družstva záchranné čety, která dorazila později. Ošetřovali jsme tedy figuranty v dostupných výškách, tak jak jsme je nacházeli. Voj. D. a čet. F. věnovali značnou pozornost jednomu s otevřenou zlomeninou nohy. V tom ale přiběhla "spojka" voj.K., aby upozornil na akutnější případy dále v lese. Voj.D. proto kolegu F. opustil aby se věnoval Aničce, která měla řadu viditelných i vnitřních zranění. Po chvíli dorazili další členové 3.ZD, pomohli zraněnou naložit na pojízdná nosítka a pak uháněli ke shromaždišti zraněných - místu, kde se při nehodách většího rozsahu předávají a zapisují všichni zranění. Mezitím voj. D spěchal na pomoc Zuzce, která měla zlomenou nohu a vyčerpaná ležela vedle mostu.  To už na místě události (kromě vydatné průtrže mračen a bouřky) byly další jednotky, takže situace dovolovala věnovat se i těmto relativně lehčím zraněním. Po sesbírání všech ležáků jsme ještě pomáhali s transportem postupně sundávaných věšáků. Dvě hodiny od vyhlášení jsme s pocitem dobře odvedené práce "na baráku" na věšáky nahodili promočené zásahové obleky a ležáky učinili ze sebe.

Středa 25. 5. 
INCIDENT Č 9 "PÁD LEZCE"
Středeční dopoledne znamenalo střídání velitelů družstev. Roli velitele 3.ZD převzal rtn. J. Na prvním středečním zásahu jsme museli překonat  šikmou betonovou stěnu a navazující vysokou betonovou zeď.  Část našeho družstva zůstala poblíž zdi, kde vytvořila cestu pro transport nosítek se zraněnými. To spočívalo v odřezání několika větví a odklizení křovin. Další část spěchala na pomoc 2.ZD, toho času již na sousedním návrší připravujícím lanovou cestu pro vytažení nosítek z více než 10 m hluboké propasti. Přeprava zraněných byla časově náročná, protože po vytažení nosítek z propasti jsme je o několik desítek metrů dále museli znovu předat lezcům aby je vytáhli nad zeď a spustili na druhou stranu.

INCIDENT Č 14 "ZŘÍCENÁ BUDOVA"
U tohoto zásahu jsme poprvé z korby naší T815 sundávali nafasovanou bourací techniku - hydraulickou centrálu Hycon s tlakovými hadicemi a sbíječkou. Zřícenou budovu simulovala zeď z děrovaných cihel. Po počátečním zápasu v podobě startování "Hycona" se první dvojice pustila do bourání průlezu v určeném místě. Zde se ukázalo, že zásahy tohoto charakteru nelze "odpískat" za pár minut, jelikož probourat otvor pro průlez a protažení nosítek zabere i několik desítek minut. První se otvorem prosmýkl voj. Stoupa Duffman, aby vyhledal (vyčenichal) uvězněné zraněné. Po jejich nálezu se vrátil zpět, předal informaci veliteli zásahu, chopil se záchranářského batohu a přispěchal zpět ke dvěma zraněným. Sedící zraněný se zlomenou rukou komunikoval a vykazoval dobrý fyzický i psychický stav. Pozornost tedy padla na ležícího, který komunikoval hůře, měl vážně poraněný obličej vč. oka a stěžoval si na bolest hrudníku. Nutno dodat, že zranění byla namaskována velmi působivě, takže i záchranář byl ať už vědomě či podvědomě nucen k plnění úkolu přistupovat velmi zodpovědně. Ostatní kolegové zatím zvětšovali otvor ve zdi. Řinčení sbíječky však voj. Duffman nevnímal, poslouchal pouze slábnoucí hlas zraněného a snažil se ho udržet při vědomí a v klidu. Po evakuaci zraněných nám instruktoři daného pracoviště poskytli zpětnou vazbu (již jsme bohužel na řadě jiných zásahů vůbec nedostali). Naložili jsme vercajk a razili k baráku na odpočinek. Tušili jsme totiž, že den bude zakončen nějakou "velkou akcí"...

INCIDENT Č 20 "VÝBUCH CHEMICKÉ TOVÁRNY"
Když se z chodby ve vysílačce velitele čety ozvalo hlášení o výbuchu chemické továrny, hladina adrenalinu v krvi poskočila výše. Pár vteřin na to už jsme při rozkazu "První, druhé, třetí družstvo odjezd!" nasazovali "šeďáky" (zásahové obleky CO) a šněrovali kanady. Z naší Tatry se párkrát zakouřilo a byli jsme u místa zásahu. Lesem se táhla velmi intenzivní a nasládlá pachuť z dýmovnic, chvílemi i kouř z ohně, který incident doprovázel. Na místě jsme museli vyčkat, než chemické průzkumné družstvo předalo veliteli zásahu informaci o (ne)bezpečnosti oblasti. Záchranná družstva totiž nedisponovala ochrannými maskami, natož ochrannými obleky. Velitel zásahu nás zaúkoloval vytvořením průrazu skrz betonový panel kvůli osobám uvězněným v podzemním bunkru. Do té doby ještě des.S. a čet.F. pomohli hasičům s odstraněním vraku vozidla blokujícím cestu do zasažené oblasti. Kromě sbíječky jsme na tomto pracovišti využili i druhý nástroj připojitelný na "hycona" - rozbrušovací pilu. Tou jsme vyřezávali ocelové výztuhy panelu. Velmi silného a z poctivého betonu upečeného panelu. Po odpolední zkušenosti s cihlovou zdí nám bylo jasné, že tuhle díru si za půl hoďky neodbudeme. U hrotu jsme se střídali po dvojicích - jeden tlačil a obsluhoval rukojeť, druhý směroval a přikládal hrot sbíječky k panelu. Za našimi zády se zatím promenádovaly řady vojáků a hasičů evakuujících zraněné a otrávené osoby. Přes zamlžené brýle jsme občas zpozorovali dívky s podlamujícími se koleny či nosítka s naloženým černým igelitovým pytlem. No, nic. Boucháme dál... Sbíječka se fakt hodně zahřívala. I přes rukavice už to pálilo. To byl čas na přehození nástroje. Rozbrušovačka s obrovským kotoučem odřízla pár roksorů. Přecvakali jsme zpátky na sbíječku a bušili dál. Několikrát za námi nervózně vyhlížel VZ. Ten po vyhodnocení časové náročnosti průrazu nechal všechny osoby evakuovat nouzovým výlezem na vrcholu podzemního bunkru. To obstarávali lezci za použití nosítek Sked a vertikálního závěsu. Obloha už se šeřila, když por. Ing. arch. K. vyhodnotil otvor jako dostatečný. Voj. Duffman se opět jako první prosmýkl na druhou stranu, aby prohledal chodby objektu, předal ostatním pokyn k opuštění budovy a ukončení zásahu. V útrobách krytu se však neočekávaně objevil další zraněný. Toho tam dodali speciálně pro naše 3.ZD, abychom neodjížděli z posledního námětového cvičení s pocitem, že téměř tříhodinový vyčerpávající boj s kusem betonu byl zbytečný. A tak jsme prostrčili nosítka přes asi patery tlakové uzávěry plus naší vydřenou díru v panelu ven. Odkudsi údajně zazněl rozkaz panel znovu zazdít. Naštěstí jsme po podvečerním rande s "hyconem" nic takového neslyšeli a odkráčeli bezstarostně k naší Tatře vyčkat na ukončení služby.  

Sepsal voj. D.