Jdi na obsah Jdi na menu
 


listopad 2015 - Podzimní cvičení jednotky

5. 12. 2016

V neděli 29. listopadu jsme se v letošním roce naposledy sešli na ubytovně bechyňské posádky. Čekalo nás cvičení naplněné především základním lezeckým kurzem, ale došlo i na další doplňkové aktivity.
S těmi jsme začali hned v pondělí dopoledne - řidičská příprava spojená s jízdou na překážkové dráze a různými úkoly prověřila naše řidiče, zatímco strojník PTS-10 si odkroutil svoje kolečka na nově zřízené dráze pro pásová vozidla. Ostatní se mezitím blíže seznámili s nakladači z výbavy záchranné roty - autobagr T-815 UDS a kolový nakladač KN-251. Tyto stroje máme sice v rámci tabulkových míst jednotky i my, je ovšem pravda, že zatím pro tuto techniku nemáme strojníky (již v r. 2012 se vyskytli hned 3 zájemci vybavení patřičnými oprávněními a zkušenostmi, bohužel ani jeden z nich neprošel přes zdravotní prohlídku).
Po obědě - možná tedy v ne úplně optimální časové poloze - proběhlo přezkoušení z tělesné zdatnosti. Zatímco silová část pod střechou místní posilovny ještě byla "v pohodě", tak 12-minutový běh na ranveji bývalého letiště, v dešti, za teploty cca 5°C a svěžího protivětru dal docela zabrat. Kdo měl ovšem dojem, že termín pro přezkoušení nebyl s ohledem na počasí zvolen úplně nejlépe, tomu bylo obratem připomenuto poslední přezkoušení v Rakovníku, které v červnu 2013 probíhalo za podobných povětrnostních podmínek.
Poté již v útvarové tělocvičně následoval úvod k lezecké přípravě. Každý účastník (spolu s námi bylo v kurzu zařazeno několik VZP útvaru) vyfasoval základní sadu materiálu potřebného k lezeckým aktivitám vč. celotělového úvazku, a k tomu cca dvoumetrový kus horolezeckého lana na procvičování uzlů. Po probrání celé řady bezpečnostních opatření a pokynů jsme začali právě jimi. Za sebe přiznávám bez mučení, že se mi více pletly ruce, než uzly, ale to asi zná každý, kdo s tímto sportem někdy začínal. V tělocvičně jsme skončili nácvikem navazování se na lano v rámci lezeckého družstva (pro pohyb nebezpečným svahem/terénem). Zaměstnání pak pokračovalo zdravotní přípravou, v rámci které byly probrány a intenzivně procvičeny základní úkony v rámci první pomoci. Součástí bylo mj. i provádění nepřímé srdeční masáže na "Andule" po dobu dvou minut - kdo si to zkusil, tak ví, že to není zase tak snadné...
V úterý ráno jsme začali již po půl šesté ranním během a rozcvičkou, a po snídani jsme za mírného deště zamířili k lezeckému trenažéru Jakub. Déšť nás měl provázet až do večera, zatím jsme se tedy alespoň kojili nadějí, že "zítra bude líp".
Cílem základního kurzu především bylo:
1) získat správné návyky při jištění se, a to jak při pohybu na laně, tak i při "pobytu" na konstrukci, aby nedošlo k pádu lezce
2) ovládnout základní sadu uzlů a prvků pro uvázání lana
3) naučit se pohybu na laně, ať už směrem nahoru nebo dolů, a to za pomoci těch nejzákladnějších technik, bez speciálních pomůcek (jako jsou např. blokanty apod.)
4) zvládnout správně přechod ze stoupání do slanění.

Nečekalo nás nic jiného, než opakování a postupné zautomatizování těchto způsobů. K tomu jsme si navíc na šikmých stěnách vyzkoušeli některé metody nouzového slaňování strmých svahů (bez slaňovacích pomůcek) a dále vyzkoušeli svou zručnost při lezení na stěně s chyty/otvory.
Ve středu dopoledne jsme na Jakubu opět drilovali základní techniky. Zkušenější kolegové z lezeckého družstva využili volnější čas k tomu, aby pod dozorem instruktorů zkoušeli i složitější prvky nad rámec našeho kurzu a sjednotili tak způsob, jak tu kterou činnost v rámci vojenského lezení provádět. Odpoledne došlo na týmové aktivity, kdy jsme v rámci lezeckého družstva navázáni na laně překonávali na čas všem známou tzv. opičí dráhu. Propojeni lanem jsme samozřejmě museli upravit jinak běžnou techniku pro překonávání jednotlivých překážek.
V 18:30 hodin bylo zahájeno noční zaměstnání, které v první fázi spočívalo v přesunu podle mapy a s kompletní výstrojí . V určených skupinách jsme překonali vzdálenost cca 6 km k řece Lužnici na vytipovaný skalní terén, kde byla zřízena 4 stanoviště s různými úkoly. Při jejich plnění bylo pochopitelně nutné nebo potřebné využívat čerstvě nabyté znalosti. Naštěstí už nepršelo a dá se říci, že jsme si navzdory pokročilé hodině a únavě toto zaměstnání opravdu užili. Vždyť kdo by v pondělí řekl, že ve středu v noci budeme za svitu čelovky slaňovat ze skály... V pozitivním duchu proběhl i návrat zpět, kdy jsme vcelku příznivého počasí došli do kasáren cca kolem čtvrté hodiny ráno.
V rámci čtvrtečního dopoledne jsme znovu opakovali a procvičovali, neboť nás odpoledne čekalo závěrečné přezkoušení. S jeho nástrahami jsme se poprali úspěšně, byť někomu daná činnost trvala déle, než ostatním. Nebylo ale kam spěchat, protože ze všeho nejdůležitější byla každopádně bezpečnost. To jsme všichni zvládli na výtečnou a nikdo žádný závažnější úraz neutrpěl. "Za odměnu" jsme mohli na závěr využít možnost spustit se z nejvyššího bodu Jakuba na kladce pomocí improvizované lanovky.
Čtvrteční večer se nesl ve znamení uklízení a údržby výstroje, která byla po deštivých dnech notně provlhlá. Po usušení na rotě byl materiál v pátek ráno roztříděn a uklizen a my jsme přešli k písemnému testu a ústní zkoušce. Všichni zvládli a mohli jsme tak na závěr přebrat certifikát absolventa kurzu.
Na závěr formální zdravotní prohlídka, diskuse se zástupcem velitele roty a tím bylo naše cvičení ukončeno. Spokojenost z naší strany byla maximální a ještě jednou touto cestou děkujeme našim kolegům z útvaru, kteří pro nás toto zajímavé zaměstnání připravili a podíleli se na něm.

Předběžně je první cvičení v příštím roce naplánováno na květen, je ale možné, že nějaký kurs bude již dříve. K tomu budou určení jednotlivci vysláni do nejrůznějších kursů do Vyškova, takže se rozhodně nudit nebudeme :-)

zapsal velitel čety

Dušan Havlíček, por. v zál.