Jdi na obsah Jdi na menu
 


červenec 2015 - Střelecká soutěž v Hammelburgu (Německo)

5. 12. 2016

Díky spolupráci s německými kolegy-záložníky se nám podařilo přihlásit se na střeleckou soutěž pořádanou v rámci 19. Tag der Infanterie na Infanterieschule Hammelburg. Skupina 4 střelců spolu s velitelem čety v dvojroli vedoucího zájezdu a tlumočníka odjela ve čtvrtek 17. července směr Hammelburg (leží v severním Bavorsku). Místo se dá - bez jakékoli ironie - popsat jako "německý Vyškov". Velká kasárna s veškerým potřebným vybavením vč. rozlehlého výcvikového prostoru hned v sousedství *1). Součástí areálu jsou pochopitelně i různé střelnice a další tréninkové prostory, ale např. také od r. 1937 vysídlená obec Bonnland, která slouží k nácviku boje v zastavěných oblastech. Výcvikový prostor slouží primárně účelům pěchotní školy, ale bývá často využíván pro ostatní jednotky Bundeswehru např. v rámci secvičení na zahraniční mise apod. Proto je vedle vlastního areálu školy ještě odděleně umístěn menší areál dalších kasáren, které slouží jako ubikace pro hostující jednotky.

Ve čtvrtek navečer jsme se po příjezdu ubytovali a vyrazili na "Jägerabend" *2). Němci rozhodně nepatří mezi "studené čumáky", jak se někdy v Česku traduje. Několik z nich si k našemu stolu přisedlo, či nás zastavovali a vyptávali se na nejrůznější podrobnosti z našeho vojenského života. V této souvislosti si člověk až nepříjemně uvědomoval rozdíly mezi AČR a Bundeswehrem - asi těžko jsme mohli dávat k dobru historky o "sedmimílových" botách (pak se rozpadnou), "nevyměnitelné" maskáče, protože ve skladech žádné nejsou atd. Na druhou stranu, i v Německu samozřejmě mají problémy, na které všichni u piva svorně nadávají...
Mezi účastníky byli jak záložníci, tak i profesionálové. Na tomto místě je potřeba učinit odbočku a vysvětlit jeden podstatný rozdíl oproti AČR, a to jak na straně záložáků, tak i profíků. V Bundeswehru až na naprosté výjimky již prakticky nejsou jednotky složené ze záložníků (tj. něco zhruba podobného, jako naše jednotky AZ). Pokud má německý „voják v záloze“ zájem o aktivní službu v armádě a zároveň:

  • již kdysi vojenským výcvikem prošel (v Německu byla ZVS pozastavena v r. 2011 - nebyla zrušena, ale nevykonává se)
  • splňuje daná kritéria a
  • jeho vojenská kvalifikace se shoduje s požadavky Bundeswehru,

tak je zařazen do "služebního poměru“ na dobu řádově několik týdnů až max. 10 měsíců. Dostává plat jako voják z povolání, ale nemá nárok na různé zajištění, které jinak VZP dostávají. V této roli se může dostat (a často dostane) i do zahraniční mise. V tomto případě se ale projevuje faktor méně intenzivního výcviku, takže např. v rámci mise ISAF v Afghánistánu plnili záložníci méně exponované funkce, např. až na výjimky nebyli vysíláni do patrol apod.
Rozdíl je i mezi profesionály. V Bundeswehru je možné být buď "Zeitsoldat", tj. sloužit v rámci kontraktu na určitou dobu s délkou v řádu let (obdobně jako u nás VZP), anebo být "Berufsoldat", tj. "voják z povolání". Nejzásadnější rozdíl je ten, že Zeitsoldat NEMÁ nárok na vojenský důchod. A to navzdory tomu, že někteří Zeitsoldaten slouží i přes 20 let! Tito vojáci mají hrazeno standardní sociální pojištění jako zaměstnanci. Ale pouze Berufsoldat dostane vojenský důchod, nicméně podmínkou je, že slouží až do okamžiku odchodu do (vojenského) důchodu. Pokud odejde do civilu dříve, než dosáhne podmínek pro odchod do vojenského důchodu, nárok ztrácí (samozřejmě ne v případě, že např. utrpěl úraz při výcviku apod.). Výhodou pro Bundeswehr je v tomto případě to, že si velitelé mohou mezi Zeitsoldaten vybrat vhodné kandidáty, kteří se stanou Berufsoldaten. Typická minimální doba strávená v kontraktu jako Zeitsoldat před přechodem do statusu Berufsoldat je zhruba sedm let. Ale zpět k naší výpravě.

V pátek ráno po snídani nás čekalo poučení před střelbami. Střílelo se ze dvou zbraní, a sice z útočné pušky G36 (standardní zbraň německé pěchoty) na vzdálenost 150m a střelba z pistole P-8 (standardní sekundární zbraň) na 20m. Přesto, že jsme pušku G36 viděli poprvé, nečinila nám její obsluha žádný zásadnější problém. Optický zaměřovač kombinovaný s kolimátorem výrazně usnadňoval míření.
Zajímavostí byla organizace střelecké úlohy, kdy se po nastřelení (3 náboje) a jeho vyhodnocení prováděla střelba s třemi zásobníky po 5 nábojích, přičemž pro každý zásobník bylo nutné běžet 15m zpět od palebné čáry. Střelba se prováděla zpoza tvarované desky (tzv. "Mauerrest"). První položka byla vleže (otvor ve stěně 23x23cm), druhá vkleče (otvor 15x15cm) a při poslední vstoje byl střelec dlaní levé ruky opřen o stěnu na definovaném místě, přičemž předpažbí zbraně spočívalo na vodorovně napnutém palci levé ruky, .

Vyhodnocení střelby bylo automatické a okamžité, takže žádné chození k terčům nebylo potřeba. Podstatnou roli hrál čas, který se měřil až do okamžiku, kdy poslední člen družstva odstřílel poslední položku a vrátil všechny zásobníky zpět na výchozí čáru.

Střelba z pistole byla opět pojata jako týmový úkol na čas, na rozdíl od střelby z pušky se střílelo jen z jedné pistole, dokud se nevystřídala celá skupina. Střílelo se na spodní zónu terče s „figurou“, 2x6 nábojů na tři terče (v pořadí po dvou výstřelech na terče zleva doprava, poté přebití a opět po dvou výstřelech tentokrát zprava doleva).

Naše skupina šla střílet až ve dvě odpoledne, tak jsme dopoledne před obědem využili k relaxaci. Krátce po jedné jsme se v takřka tropickém vedru dostavili opět na střelnici, která byla jen pár minut chůze od našich ubikací. S německými kamarády jsme si pro jistotu ještě jednou zopakovali pravidla, abychom díky zbytečným chybám nepřišli o body. Při této příležitosti poskytl velitel čety krátký rozhovor rozhlasové stanici Bundeswehru (Radio Andernach).

Jako první v pořadí jsme měli střelbu z pušky. U každého střelce byl přítomen instruktor, který nejprve poradil při nastřelení a poté i vyhodnotil jeho výsledky. Samozřejmě byl k dispozici i pro případ nějaké závady či problému s manipulací se zbraní. Je evidentní, že na střelbu měla vliv (ne)znalost zbraně, ale s tím jsme počítali. Ostatně i proto byli zahraniční účastníci hodnoceni ve svojí kategorii.

Ihned po ukončení střelby z pušky jsme se přesunuli 200m zpět na pistolovou střelnici, kde jsme po kratším „suchém nácviku“ zahájili plnění této položky. Zde měl pouze první člen týmu k dispozici dvě rány na nastřelení, ostatní se museli spolehnout na jeho stručný a rychlý report. K výsledku se dá snad říct, že příště už víme, na co si dát pozor. Pistole P-8 nestrhává tolik nahoru a tudíž většina našich ran šla dolů pod určenou zónu terče. Navzdory ne úplně přesné střelbě (a také k našemu obrovskému překvapení) jsme ale byli v této položce lepší, než některé německé týmy… Náladu nám proto nezkazilo ani příšerné vedro, které nás v maskáčích vz. 95 trápilo celý den.

Odstřílením úlohy z pistoly naše aktivní část skončila. Do zahájení večerního programu spojeného s vyhlašováním výsledků zbývaly ještě tři hodiny, které jsme vyplnili prohlídkou expozic techniky, zbraní a výstroje umístěné v areálu, resp. v jednotlivých budovách. V sobotu 18.7. se totiž na Infanterieschule konal den otevřených dveří. Někteří z nás také v parném počasí využili venkovního 25m bazénu – kromě Infanterieschule v Hammelburgu se v rámci posádek Bundeswehru mohou venkovním bazénem pochlubit jen kasárna praporu čestné stráže v Berlíně. Byli jsme zkrátka ve správný čas na správném místě.

Podvečerní „Kameradschaftsabend“ od 18 hodin byl všemi napjatě očekáván, neboť právě při této příležitosti bylo na programu vyhlášení výsledků. Při nástupu všech účastníků (odhadem 300 osob) došlo také k nástupu frekventantů a vyhlášení nejlepších absolventů důstojnického kurzu, který na Infanterieschule právě skončil. Došlo i na připomenutí 100-letého výročí spolupráce německé a finské pěchoty. V r. 1915 byl v Německu zahájen program výcviku prvních 200 finských dobrovolníků, kteří se vzápětí stali páteří protiruského odporu a boje za nezávislost Finska koncem první světové války. Tato část ceremoniálu se proto odehrávala s čestně nastoupenou zástavou pěšího praporu finské armády.

Poté již došlo na vyhlášení výsledků soutěže. Z druhého místa v kategorii zahraničních účastníků jsme samozřejmě měli velikou radost. Na prvním místě skončil tým z Francie a za námi Finové. Považujeme za čest takto reprezentovat Armádu České republiky a naši vlast obecně.

Po ukončení ceremoniálu pokračoval neformální večer zakončený nakonec i zpěvem národních vojenských písní. Ty finské jsou skutečně seversky dumné, naše možná až moc patetické... Každopádně kromě střelby musíme příště rozhodně natrénovat i tuto kulturní vložku :-)

V sobotu v devět hodin jsme po snídani vyrazili zpět k domovu. Zážitek to byl pro nás všechny velmi příjemný a cenný. Na to, že se jednalo o první střelbu z prakticky neznámých zbraní, to dopadlo velmi dobře a nezastavilo nás ani nepříjemně horké počasí. Rád bych ještě touto cestou poděkoval Honzovi, Honzovi, Oldovi a Romanovi za účast a předvedený výkon.

Dušan Havlíček, por. v zál.

velitel záchranné čety AZ, 15.žp

 

*1) Na rozdíl od AČR je ale podobných školících center v rámci Bundeswehru vícero, prakticky každý druh zbraně má svoje vlastní (tankové, dělostřelecké, vzdušně-výsadkové, ženijní atd. Jejich přehled na stránkách Bundeswehru viz odkaz)

*2) slovo Jäger se sice běžně překládá do češtiny jako „myslivec“ (odtud např. „horští myslivci“), ale jiným významem je také slovo střelec nebo lovec, např. německý vojenský policista je „Feldjäger“