Jdi na obsah Jdi na menu
 


říjen - cvičení na útvaru v Bechyni

6. 3. 2017

Večer v neděli 19. října jsme se sešli v kasárnách 15. ženijního pluku v Bechyni. Ani tentokrát jsme ovšem nebyli všichni. Zatímco jeden z kolegů byl ve stejném termínu na kurzu ve Vyškově, další měl právě tento týden naplánované výběrové řízení k jedné z ozbrojených složek.
Třetí zase nenalezl možnost, jak vyřešit nátlak svého zaměstnavatele a jen několik dní před cvičením svoji účast odřekl. To je hodně mrzuté a ukazuje to na nutnost řešit tento palčivý a stále přetrvávající problém, se kterým se potýkají mnozí příslušníci AZ.
I když jsme početně opět v mírném plusu, tak se prozatím nenaplnil optimismus z první poloviny tohoto roku stran zvyšování počtů. Ne proto, že bychom neměli zájemce. Ale ukazuje se, že doba, která uplyne od prvního kontaktu „mám zájem o službu ve vaší jednotce“ a nástupem nového spolubojovníka na cvičení, je výrazně delší, než půl roku. A to i v případě bývalých VZP, kterých se nám rovněž několik přihlásilo. Ještě komplikovanější je situace u nováčků, kteří musí na kurz základní přípravy do Vyškova. U nich je nutno přičíst ještě minimálně další rok.
Na tomto místě bych jako velitel čety rád zmínil úsilí našeho kolegy, voj. B., který nás kontaktoval již v červnu 2012. Ne vlastní vinou se až v tomto roce konečně dostal na KZP, kde ovšem bohužel utrpěl úraz s delší dobou léčení. Na cvičení se s ním tak sejdeme až po dokončení KZP v příštím roce. Jak je vidět, nabírání nových členů je skutečně běh na dlouhou trať. I proto chci jasně ocenit jeho výdrž a pozitivní přístup. Za nás všechny - díky moc a držíme palce!!

Hned v pondělí dopoledne nás čekala novinka v našem výcviku, a sice střelecká příprava. S ohledem na naše zaměření je pochopitelné, že se této činnosti nemůžeme věnovat tak, jako ostatní kolegové v jiných jednotkách AZ, nicméně alespoň základní průpravu mít musíme. Pod vedením instruktora od ženijní mechanizované roty jsme se teoreticky i prakticky seznámili s novou útočnou puškou CZ805 Bren. Ta byla novinkou prakticky pro všechny z nás kromě kolegů, kteří již měli možnost si ji vyzkoušet v září v Plzni na střelecké soutěži. Po úvodní průpravě jsme se přesunuli na střelnici, kde jsme provedli základní cvičení střelby z pistole vz. 82 a nové pušky CZ805. Prakticky všichni ocenili možnost střelby s kolimátorem, což se projevilo i na výsledcích. Následovalo čištění a odevzdání zbraní. Odpoledne jsme se po zopakování pravidel bezpečnosti při práci přesunuli v rámci areálu útvaru na místo, kde jsme měli strávit zbytek cvičení. Jeho stěžejním programem byla odborná taktická příprava v záchranné činnosti. Velitel záchranné roty pro náš výcvik (a samozřejmě i pro výcvik určených VZP) účelně využil situaci, kdy bylo nutno v areálu útvaru částečně demolovat jednu ze staveb. Demolice ovšem nemohla být z velké části prováděna těžkou technikou z důvodu dalšího využití části stavebních konstrukcí, které nesměly být při demolici poškozeny. Na řadu tak přišla převážně ruční práce, byť jsme měli k dispozici i těžkou techniku např. na strhávání krovů, překladů apod. Nejdříve jsme si ale v sousedství místa zásahu postavili stan, ve kterém jsme byli po dobu cvičení ubytováni, a který nám také sloužil jako zázemí při zásahu.

Při samotné demolici šlo v první řadě o získání návyků, jak v takové situaci postupovat bezpečně, aby nedošlo k ohrožení zasahujících. Prakticky každý z nás se někdy ocitnul při bourání (části) budovy. Vypadá to celkem jednoduše, ale už ne tak v situaci, kdy se na této činnosti podílí více osob a techniky, jejichž úsilí je nutno koordinovat a dbát na rovnoměrné rozložení zátěže. Fyzicky náročné práce navíc probíhaly každý den od rána až do pozdních nočních hodin, abychom si takříkajíc "sáhli na dno" a mohli si tak propříště lépe rozvrhnout svoje úsilí. Druhotným efektem bylo prohloubení zkušeností při práci s ženijní mechanizací. Práce byly často prováděny z vysokozdvižné plošiny (samozřejmě s jištěním).

V úterý odpoledne se k nám v roli „pozorovatele“ připojil i výše zmíněný voj. B. Podařilo se vyjednat jeho návštěvu u útvaru v době našeho cvičení, aby měl alespoň takovouto letmou možnost seznámit se s prostředím, a především se setkat se svými budoucími spolubojovníky. I podle jeho vyjádření přímo na místě věříme, že mu tato návštěva dodá energii pro překonání všech patálií, které ho ještě na cestě do naší jednotky čekají. Práce pokračovaly až do cca 2330 hod., kdy byly pro ten den ukončeny.

Ve středu brzy ráno jsme se přesunuli autobusem do VVP Boletice, na cvičiště Dolany, kde řidiči nákladních automobilů a strojníci techniky vykonali zaměstnání z řidičské přípravy na téma jízda v terénu. Strojník plovoucího transportéru PTS-10 rtn. J. při té příležitosti po 17 letech usedl za "rajčáky" stroje, se kterým v Rakovníku strávil svou základní vojenskou službu (a zejména povodně v r. 1997). Dle jeho slov "se to po pár set metrech vrátilo", a po ukončení jízd z něj zářila velká radost. Řidiči nákladních automobilů měli na velkém okruhu k dispozici Tatry T-815. Ostatní měli možnost si na menším uzavřeném (zato velmi rozrytém a blátivém) okruhu vyzkoušet jízdu v automobilu UAZ. Byť rozsahem nevelké zaměstnání potvrdilo trend zvyšování kvalifikace našich vojáků a získávání, resp. potvrzení dalších oprávnění k ovládání specifických strojů a techniky. Po návratu do Bechyně jsme za houstnoucího deště pokračovali v demolici prakticky až do půlnoci. Tím naše úloha na stavbě skončila, zbytek budovy bude upraven k dalším výcvikovým účelům.

Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazili do bechyňské části Zářečí, kde bylo ve spolupráci s SDH Bechyně naplánováno zaměstnání ve stavbě protipovodňové hráze (montovaný lamelový systém, jako je použit např. v Praze). Úkolem bylo zaprvé seznámit se se systémem stavby jako takové a dále přibližně stanovit dobu potřebnou pro výstavbu při daném počtu osob. Stěna sice již byla místními hasiči jednou montována přímo při povodních v červnu loňského roku, jenomže kritické okolnosti výstavby tehdy znemožnily jakákoliv objektivní pozorování. Zároveň měl být prověřen způsob uložení, resp. rozložení jednotlivých komponent stěny v celkem 4 kontejnerech. Stavba bariéry i demontáž šla hladce, poznatky zjištěné při cvičení budou zapracovány. Bechyňským hasičům jsme nicméně při odjezdu popřáli, aby měli důvod stěnu stavět jen za účelem výcviku. Večer jsme se sešli k závěrečnému neformálnímu posezení, kde jsme v uvolněné atmosféře probrali jak uplynulé dni, tak i některé úvahy a plány do budoucna.

V pátek jsme se věnovali údržbě a vracení materiálu a techniky. Poté došlo na diskusi se zástupcem velitele záchranné roty, vyhodnocení cvičení a předání účastnických certifikátů. Důležité je, že se podařilo splnit cíle cvičení a také nedošlo k nějakému úrazu či jiné nežádoucí události. Jednou z výzev do budoucna je i budování družstev chemické ochrany, konkrétně družstva dekontaminace techniky, dekontaminace osob a chemického průzkumného družstva. I tato družstva jsou vybavena značným množstvím nákladních automobilů převážejících součásti dekontaminačních linek, resp. směsí a především automobilů ACHR-90. To s sebou nese potřebu získání dalších řidičů s oprávněním C, což v určitém horizontu přináší reálnou možnost zastavení náboru dalších členů, protože budou obsazeny všechny neřidičské pozice a další rozšiřování jednotky bude odkázáno jen na zájemce s odpovídajícím ŘP. V rámci debaty se zástupcem náčelníka štábu 15.žp sice bylo nalezeno jedno z možných řešení, nicméně v této souvislosti jen tiše závidíme možnost získání ŘP C v rámci výcviku záložníka, tak jako je to běžné v mnoha jiných armádách NATO.
V diskusi jsme dále probrali plnění bodů a poznatků z květnového cvičení a výhled do budoucna. Velmi pozitivně hodnotíme přístup velení útvaru k rozvoji našich schopností a získávání dalších kvalifikací. Mít strojnické průkazy na nejrůznější techniku nemá jen symbolický význam, ale znamená další rozšíření našich možností při výcviku. Samozřejmostí je program postupného obnovení nejrůznějších oprávnění, které mají někteří vojáci ještě z dob svojí základní služby. Již v následujícím výcvikovém roce bychom měli zahájit proces získání OŘVOS skupiny B pro ty vojáky, kteří nemají ŘP C (držitelé OŘVOS C mají oprávnění i pro sk. B).

Dobrou zprávou na závěr je, že několik zájemců na cestě k nám už proplouvá úskalími lékařských a dalších vyšetření. Věříme, že na jaře, kdy se očekává další cvičení, už naše řady budou početnější nejen papírově, ale i fyzicky.

velitel čety

Dušan Havlíček, por. v zál.

fotogalerie ke cvičení

článek na stránkách 15.žp