Jdi na obsah Jdi na menu
 


květen - cvičení Bechyně Rainbow

6. 3. 2017

V pondělí 12.5. jsme se sešli na dalším cvičení, poprvé v bechyňských kasárnách. Přivítali jsme dva nové kolegy, bývalé vojáky základní služby, kteří se rozhodli vstoupit do řad AZ, a to přímo k nám. Pro letošní rok to navíc nebudou poslední nováčci, v září na dalším cvičení bude ještě lépe!

Po úvodních formalitách a lékařské prohlídce došlo na úvodní školení o bezpečnosti a pohybu v areálu, kde jsme nikdo z nás předtím prakticky nebyl. Totéž platilo i pro ubytovnu v areálu. Naše nováčky dále čekalo fasování výstroje ve skladu a poté jsme všichni byli na učebně seznámeni s celkovým programem. Jeho hlavní náplní bylo cvičení záchranných týmů Bechyně Rainbow 2014. Název Rainbow (duha) samozřejmě odkazuje na známý bechyňský železničně-silniční most z r. 1928 přes řeku Lužnici. V rámci cvičení působila i skupina studentů z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, kteří tímto způsobem vykonávali svoji praxi z předmětu Krizové řízení. Tím pádem došlo k vytvoření zajímavého mixu vojáků z povolání, aktivních záloh a civilistů. Pro stmelení takového kolektivu byl na pondělní večer naplánován orientační pochod ve skupinách, vytyčený v rámci rozlehlého areálu kasáren (cca 3x2,5km vč. letištní plochy - v areálu totiž do r. 1994 sídlil 9. stíhací letecký pluk). Naše skupina byla ovšem na rozdíl od ostatních složena jen z vojáků AZ, což také mělo svůj smysl. Ještě před večerním pochodem proběhlo zaměstnání z poskytování první pomoci. Ne snad, že bychom čekali problémy při pochodu, ale důvodem bylo určité sjednocení vojenského a civilního pohledu na některé prováděné život zachraňující úkony.

Pochod byl odstartován krátce po 18. hodině. Naše skupina si vedla celkem zdatně, cestou nás čekalo nejen vyhledávání kontrolních bodů s razítky, ale také různé kolektivní disciplíny. Např. valení pneumatiky na kopec, přenášení raněného přes překážkovou dráhu nebo vyhledávání schránek s instrukcemi podle zadaného azimutu a vzdálenosti. Zrovna tuto disciplínu jsme prováděli již v hluboké tmě kolem půlnoci v trávě kolem JV konce letištní ranveje. Naštěstí se nám podařilo vše najít, ačkoliv bylo nutné ve tmě přesně dojít k bodu ve vzdálenosti často i přes 100m. Všechny skupiny se vrátily do cíle v relativně krátkém rozmezí cca mezi jednou a druhou hodinou ranní. I navzdory tomu, že jsme skončili na 4. místě, si rozhodně mnohem více ceníme naší kolektivní spolupráce. A mimo jiné jsme se opravdu důkladně seznámili s areálem, neboť jsme při pochodu ušli více jak 20km a objevili tak různá zajímavá zákoutí.

V úterý, zatímco studenti z ČVUT zdolávali lezecký trenažér JAKUB, jsme se věnovali přípravě na (pro nás) nejdůležitější bod našeho výcviku, a sice školení k práci s malou ženijní mechanizací. Činnost s ní jsme si již dříve vyzkoušeli v Rakovníku, ale nyní jsme měli absolvovat kurs k získání oprávnění pro používání MŽM. Po teorii jsme se seznámili s konkrétními prostředky a s praktickými poznatky k jejich provozu. Kromě nářadí se spalovacím motorem je útvar na rozdíl od minulosti vybaven již jen stroji poháněnými hydraulicky (dříve byla k dispozici i vzduchem poháněná zařízení).

Ve středu ráno pak začala hlavní část cvičení. Jejím základem bylo nasazení po fiktivním zemětřesení proběhnuvším v okolí základny. Byla určena nepřetržitá pohotovost k zásahům. Účastníci byli rozděleni do dvou hasičských a tří záchranných týmů. Jádra záchranných týmů tvořili záchranáři, příslušníci záchranných rot z Bechyně a Olomouce. Ti byli doplněni námi a studenty. Studenti ovšem měli zajímavou dvojroli, neboť vždy část z nich v učebně na rotě simulovala činnost OPIS (operačně informační středisko IZS), přičemž se čas od času v těchto rolích prostřídali. Systém řízení IZS byl ještě tvořen nadřazeným střediskem KOPIS, tvořeným dvěma vojáky z povolání. Na OPIS byly KOPISem oznamovány události podle scénáře, přičemž úkolem operátorů-studentů bylo tyto události vyhodnotit, určit zasahující jednotky (prakticky žádné dva týmy neměly k dispozici shodné vybavení, tj. ani schopnosti při zásahu nebyly stejné) a vyslat je na místo události. Řešily se dopravní nehody s únikem nebezpečných látek, hromadné nehody se zraněnými, rozptýlenými po širokém okolí události, pátrací akce po nezvěstných či evakuace zraněných z obtížně přístupných míst (jako např. bývalé podzemní letištní palivové tanky s úzkými a strmými schodišti). Asi největší ohlas měla evakuace "psychiatrické léčebny", kterou představovala věž bývalého řízení letového provozu na letišti. Naši kolegové sehráli roli psychicky nemocných více, než věrně. Každý z nich měl ale přesně určenou roli! Zajímavé proto bylo najít si ke každému z nich "cestu", použití hrubé síly bylo až posledním řešením. Poslední skutečně agresivní a vzdorující "pacient" (nadaný opravdu velkou silou) byl nakonec po zpacifikování spuštěn ze střechy věže v evakuačních nosítkách, protože na střechu byl přístup jen po žebříku a dostat jej pryč touto cestou nebylo možné.

Scénáře byly téměř vždy zkomplikovány vytyčenou přístupovou cestou, určenou samozřejmě tak, aby podmínky zásahu byly složitější. Časově nejnáročnější tak byl večerní zásah u 4 osob "zřícených ze skály", při kterém bylo nutno nejprve záchranáře a veškeré vybavení přepravit přes vodní překážku a poté slanit štítovou stěnu bývalého úkrytu pro letadla (lidově zvaného "úl"). Rozsáhlý zásah si postupně vyžádal nasazení všech tří záchranných týmů. Zranění byli nazpět přepravováni v evakuačních nosítkách - skedech - po vytvořené lanovce, poté sneseni ke člunu, aby byli na druhém břehu vodní překážky předáni zdravotníkům. Žádný div, že se tato akce protáhla přes půlnoc. Mezi záchranáři putujícími po laně do tmy mezi zraněné nechyběl ani des. J.S. z našich řad, rozhodně jsme nebyli jen pozorovateli okolního dění...

Ve čtvrtek ráno pak začal nejrozsáhlejší zásah. Při něm byl využit prostor bývalého podzemního bunkru velení leteckého pluku a jeho okolí. V podzemí "uvízla" skupina osob, ke kterým se záchranáři relativně snadno "probourali" (prostorem bojového vstupu). Nicméně po scénářem předepsaném "dalším otřesu" uvízla v podzemí i část záchranného týmu. Všechny osoby (z nichž mnohé měly komplikovaná zranění) bylo nutno evakuovat nouzovým výlezem. Po intenzivním úsilí všech zúčastěných se to úspěšně podařilo. Mezitím ovšem v okolí probíhaly další záchranné akce, neboť došlo k silniční nehodě a dále se v prostoru nalézaly další osoby "zavalené" troskami a kládami, či jinak postižené zemětřesením. Tímto náročným zásahem skončila hlavní část cvičení. Zbylý čas byl využit pro úklid a údržbu použitého materiálu. Všichni jsme ale vzhlíželi k podvečeru, kdy byl zamluvený bowling, a při společném setkání došlo na vyhlášení vítězů orientačního pochodu.

V pátek ráno jsme zahájili závěrečné formální kolečko (lékař, odevzdání zapůjčené výstroje apod.). Do Bechyně za námi rovněž zavítala paní plk. Kateřina Bernardová z MO, která s námi provedla závěrečnou část sociálního výzkumu v řadách AZ. Jsme rozhodně zvědaví na získaná zjištění.

Po krátkém, ale informačně výživném setkání s velitelem ženijního pluku, panem plk. Robertem Bieleným se již nachýlil čas našeho pobytu a my jsme se rozjeli k našim domovům. Nejen, že jsme za těch pár dní měli spoustu zajímavých prožitků a v kapse čerstvé průkazy strojníka, ale rovněž jsme se ujistili, že naše spolupráce s vojáky z povolání, kterou jsme měli velmi dobře „našlápnutou“ v Rakovníku, bude i nadále pokračovat. Již teď se těšíme na podzimní cvičení, které podle prvotních plánů také slibuje celou řadu zajímavých prvků. Určitá skepse pramenící z přesouvání jednotky je rozhodně ta tam...

Fotogalerii naleznete zde. Na fotkách jsme snadno rozlišitelní díky šedým zásahovým oblekům pro jednotky CO.

Oficiální článek ke cvičení naleznete zde.